Není žádným tajemstvím, že i dospělí si mnohdy rádi hrají. Rozdíl oproti dětem však je, že chtějí, aby ony hry byly náročnější, a případně aby za vítězství získali patřičnou odměnu, i když to není podmínkou. Není tedy divu, že je příliš nebaví klasické dětské hry.

I to je důvod, proč se různí lidé snažili tuto díru na trhu, tedy poptávku po hře, kterou by mohli bez obtíží hrát i dospělí, zaplnit více či méně úspěšně mnozí podnikatelé. Jedním z novodobých a poměrně úspěšných pokusů je pak takzvaná úniková místnost.

Princip hry je jednoduchý – člověk, případně skupinka lidí, se zamkne do místnosti, kde musí v určitém časovém limitu najít klíč. Cestu k němu pomáhají ukázat nejrůznější hádanky a rébusy, které je potřeba vyluštit.

Ovšem zdaleka ne každá takováto hra se setká s uznáním. K tomu je potřeba, aby splňovala určité standardy, které lidé očekávají. Které to jsou?

V první řadě je to náročnost oněch rébusů. Ideální je, pokud je přizpůsobena schopnostem daného hráče či hráčů. Neměla by být příliš snadná, neboť pak by daný člověk nepocítil tak velkou satisfakci z toho, že se mu podařilo všechny hádanky vyřešit. Na druhou stranu by neměla být tak obtížná, že prakticky není v silách daného člověka ji vyřešit.

Dále je vhodné, aby zde bylo nějaké téma, kterého se můžeme držet. Může se jednat o pirátskou loď, kouzelnické představení, případně špionskou misi. To totiž pomůže hráči lépe se do hry vžít, a tím si ji také lépe užije.

Opominout samozřejmě nemůžeme ani bezpečnost, zvláště pokud budou součástí rébusů i nějaké ostré či hořlavé předměty, případně bude nutná práce s otevřeným ohněm. Pamatujme, že zdraví by mělo být vždy na prvním místě.

Pokud toto vše dodržíme, můžeme si být jisti, že si návštěvníci naši únikovou hru užijí. A to je koneckonců naším hlavním cílem. Zvláště, pokud nám za to platí.