Člověk může chodit do práce z nejrůznějších důvodů. Může být k této motivován různými pohnutkami, mezi nimiž ale nikdy nechybí potřeba vydělat si zde nějaké peníze. A pochopitelně čím více, tím lépe.

A tak se člověk ještě před uzavřením pracovní smlouvy zajímá i o to, kolik tu dostane. A dozví se to. Zaměstnavatel mu sdělí, že bude mít tolik a tolik hrubého, případně mu přislíbí i nějaké ty možné prémie a další benefity.

Jenže člověk pracuje, a když pak dostane výplatu, zjistí, že tato tak jaksi neodpovídá zprvu zmíněné cifře. Že prostě dostal míň, než kolik bylo vyřčeno a uvedeno v pracovní smlouvě.

Že by se takový zaměstnanec nedostatečně snažil a výplata mu tudíž byla zkrácena? Nebo že by byl zaměstnavatel nějaký šejdíř a vydřiduch? Jistě, i to se může stát. Ale nejobvyklejším a naprosto běžným důvodem této skutečnosti je něco jiného. A sice výpočet čisté mzdy Kalkulačka čisté mzdy, tedy toho, co onen zaměstnanec skutečně dostane. Hrubá mzda, kterou zaměstnavatel obvykle uvádí a kterou tento skutečně i vyplácí, se totiž liší od mzdy čisté, tedy od toho, kolik zaměstnanec skutečně obdrží.

Důvodem pro to jsou povinné srážky ze mzdy, jimž se nikdo z pracujících nikdy nevyhne. Jakmile totiž zaměstnavatel vyčlení onu dohodnutou hrubou mzdu, musí se z ní ještě odečíst daň z příjmu, zdravotní pojištění a někdy i další povinné odvody a srážky. A teprve poté je to, co zbylo, zaměstnanci skutečně vyplaceno. A je nasnadě, že se to nejednou liší od hrubé mzdy skutečně zásadně.

A co s tím může zaměstnanec udělat? V podstatě nic. Může takové odvody pouze zčásti korigovat v podobě možnosti některých slev na dani, jimiž si ale nepolepší. Protože oženit se nebo vdát a nadělat si kupu dětí, aby člověk posléze získal nárok na slevu na dani třeba kvůli vyživovanému manželovi nebo dětem, se určitě nevyplatí.